MYŠLENKY A VZPOMÍNKY BÝVAJÍ PRCHAVÉ. PLUJÍ JAKO OBLÁČKY IMAGINÁRNÍ OBLOHOU. OBJEVÍ SE PŘESKUPÍ A MIZÍ JAKO PLACHTY PROPLOUVAJÍCÍCH LODÍ. TY HUTNĚJŠÍ, KONKRETNĚJŠÍ SE NĚKDY PODAŘÍ ZACHYTIT A UKOTVIT, ALE VŽDY S RIZIKEM POŠKOZENÍ A ZTRÁTY SVĚŽESTI. SNAD BY BYLO VHODNĚJŠÍ K NIM PŘIPNOUT BÓJKU S BAREVNÝM PRAPORKEM, JAKO OZNAČENÍM VLASNICTVÍ A NECHAT JE PŘIBRZDĚNÉ POMALU SPLÝVAT, - DOKUD SE SAMY NEROZHODNOU. NA VZPOMÍNKY MÁM TAKOVOU VYMYŠLENOU VESTIČKU. NO PŘESNĚJI VESTU ,PROTOŽE JE POŘÁDNĚ VELKÁ A TĚŽKÁ. MÁ SPOUSTU KAPES A KAPSIČEK. VEŘEJNÝCH I TAJNÝCH. NA SUCHÉ ZIPY, NA KNOFLÍKY, NĚKTERÉ I NA KLÍČ. KDYŽ MĚ OBČAS ŽIVOT ZLOBÍ, NĚKTEROU SI OTEVŘU, - A JE LÍP. KARLOVY VARY OD HORNÍHO NÁDRAŽÍ TO KARLOVÝM VARŮM MOC SLUŠÍ. S DOMINANTAMI „DIANOU“ A „IMPERIÁLEM“ A JEŠTĚ VÝŠ PANORÁMKOU, SE MĚSTO ZŮŽUJE PROTI PROUDU ŘEKY TEPLÉ KOLEM HOTELU „PUPP“ A „POŠTOVNÍHO DVORA“. TEPLÁ DÁL OBTÁČÍ TENISOVÝ AREÁL LEMUJE OBEC BŘEZOVOU, VE KTERÉ SI U „STARÉHO MLÝNA“ PŘIBÍRÁ„LOMNICKÝ POTOK“. KOUSEK ZA SOUTOKEM UZAVÍRÁ OD ROKU 1803 ÚDOLÍ PORCELÁNKA „PIRKENHAMMER“, ZNÁ - MÁ ZE SVĚTOVÝCH VÝSTAV A TRHŮ UMĚLECKÉHO PORCELÁNU. KONCEM LÉTA ROKU 1946 JSEM SE S KUFREM V RUCE, POPRVÉ DÍVAL DOLŮ NA TO MĚSTO. JAKÉ MŮŽE MÍT PATNÁCTILETÝ KLUK POCITY? NĚCO SKONČILO A NĚJAKÝ NOVÝ, SA - MOSTATNÝ ŽIVOT PRÁVĚ ZAČÍNAL. S KONCEM VÁLEČNÉHO DĚTSTVÍ PŘIŠLO DILEMA DOSPÍVAJÍCÍCH. CO BUDU ASI DĚLAT ?, ČÍM BUDU ? ZDÁLO SE TO ROZHODNUTÉ. ČÁST DĚTSTVÍ JSEM PROŽÍVAL U STRÝCE NA MYSLIVNÁCH. NA HRADĚ VEVEŘÍ, POZDĚJI, KDYŽ HRAD ZABRAL WEHRMACHT, NA MYSLIVNĚ V ADAMOVĚ. LÍBILO SE MĚ TO. I BEZ ELEKTRICKÉHO PROUDU A SE SLEPICEMI, KRÁLÍKY A KOZA - MI VE CHLÍVKU. KDYŽ SE SETMĚLO, ZAPÁLILA SE NA STOLE VELKÁ PETROLEJOVÁ LAMPA A KDO CHTĚL NĚCO DĚLAT, NEBO ČÍST, MUSEL DO KRUHU SVĚTLA. - DO RODINNÉHO KRUHU .CHYSTAL JSEM SE NA LESNICKOU ŠKOLU DO PÍSKU A POŠILHÁVAL , KTEROU Z FLINT MNĚ STRÝC VĚNUJE DO TOHO MYSLIVECKÉHO ZAČÁTKU. A VŠECHNO BYLO JINAK. MOŽNÁ MĚ NĚJAK ZLÁKALY VLASTENECKÉ , NÁBORO - VÉ ŘEČI O POTŘEBĚ OŽIVIT NĚMCI OPUŠTĚNÉ POHRANIČÍ ALE HLAVNĚ ASI VYHLÍDKA STÁT SE PROFESIONÁLNÍM MALÍŘEM PORCELÁNU. KRESLIL A MALOVAL JSEM OD DĚTSTVÍ. UŽ NĚKDY DÁVNO SE ZTRATIL TLUSTÝ SEŠIT, KTERÝ NIKDY NECHYBĚL ANI VE ŠKOLNÍ AKTOVCE. V TĚCH ČASECH JSME JEŠTĚ MÍVALI MEZI VYUČOVÁNÍM PŘESTÁVKY A NEMUSELI KORZOVAT PO CHODBÁCH. NĚKTEŘÍ TEDY POSKAKOVALI, NĚKTEŘÍ JEDLI A NĚKTEŘÍ SLEDOVALI, JAK KRESLÍM DO TOHO SEŠITU. KDYŽ PO LÉTECH K NÁM, DO PIRKENHAMMERSKÉ MALÍRNY CHODILI EXKURSE NÁVŠTĚVNÍKŮ, ČINI - TELŮ, NEBO AŽ VLÁDNÍCH NÁVŠTĚV, TAK MNĚ NEVADILO, ŽE MNĚ KOUKAJÍ DO RUKY, BYL JSEM ZVYKLÝ ZE ŠKOLY. DODNES SI S NOSTALGIÍ VZPOMÍNÁM, JAK KRÁSNĚ VONĚLA TA PORCELÁNOVÁ MALÍRNA. TERPENTYN, RŮZNÉ OLEJE HLAVNĚ HŘEBÍČKOVÝ. DO TOHO JSME UKLÁDALI ŠTĚTCE. DONEKONEČNA JSME TUŽKOU KOPÍROVALI STARÉ HOLANDSKÉ A FRANCOUZKÉ MISTRY . NA TENKÉ RŮŽOVĚLÉ PAPÍRY, BEZ MOŽNOSTI GUMOVÁNÍ. ABYCHOM DOSTALI DO RUKY JISTOTU TAHU, TZV. ŠVIH. NEMOHL JSEM SE DOČKAT, AŽ KONEČNĚ TEN MŮJ BÍLÝ PLÁŠŤ TROCHU UPATLÁM BARVAMI. OSOBNOSTÍ BYL STARÝ NĚMECKÝ MALÍŘ MÍŠEŇSKÝCH KYTIČEK A BOUBELATÝCH ANDĚLÍČKŮ PAN KORDA. ON VLASTNĚ ASI MOC STARÝ NEBYL. PRO PATNÁCTILETÉ JE STARÝ I ČTYŘICÁTNÍK. KORDA MĚL TAKOVÝ FRANCOUZKÝ KNÍR,UŽ PROŠEDIVĚLÝ, DO PRÁCE JEZDIL VŽDY V OBLEKU, KRAVATĚ, NA NOHAVICÍCH SPONKY, PROTOŽE NA KOLE. KONTROLOVAL NAŠI PRÁCI ,RADIL A JEDNOU MNĚ JAKSI TAJNĚ, DAROVAL KOUSEK NĚMECKÉ VÁLEČNÉ GUMY. VE VÝROBĚ I DEKORACI PRACOVALO DOST NĚMCŮ – SPECIALISTŮ. NEBYLI ZA VÁLKY V TÉ NACISTICKÉ STRANĚ A OSTATNĚ BY BEZ NICH KARLOVARSKÉ PORCELÁNKY ANI SKLÁRNY NEMOHLY VYRÁBĚT. MUSELI NÁS TO NAUČIT. ROZHODNĚ PŘED NÁMI ŽÁDNÉ „FÍGLE“ NETAJILI. A PRACOVNĚ ANI SPOLEČENSKY NEBYLI NIJAK ZNEVÝHODŇOVÁNI. I TY POTRAVINO - VÉ PŘÍDĚLY JSME MĚLI STEJNÉ.MNOZÍ SE DO NĚMECKA AŽ PO LÉTECH ODSTĚHOVALI. STÁLE JSME MĚLI JEŠTĚ V PODVĚDOMÍ TU RADOST,ŽE JE PO VÁLCE. BYLI JSME MLADÍ A SKROMNÍ. POTRAVINY, TEXTIL,BYLY JEŠTĚ „NA PŘÍDĚL“. SNÍDALI JSME CHLÉB S NEUR - ČITOU MARMELÁDOU,TOTÉŽ SVAČILI, NA OBĚDY A VEČEŘE RADĚJI NEVZPOMÍNAT. SLOVO HLAD, U NÁS DNES ZNÍ JEN JAKO INFORMACE. NENÍ TO PROBLÉM. OBČAS JSME JEZDILI NA „DOBROVOLNÉ BRIGÁDY“. NĚKOMU POMÁHAT. ZEMĚ - DĚLCŮM, NEBO DO SOKOLOVA HORNÍKŮM. -TAM JSME SE SICE UMAZALI, ALE DOBŘE NAJEDLI. Z DĚTSKÝCH ŠATŮ JSME VYROSTLI, TAK SE PŘEŠÍVALO „ CO DŮM DAL“. NĚCO PO RODIČÍCH, ZE ZÁNOVNÍ DEKY PARÁDNÍ BUNDA A TAKÉ JSME NOSILI OBNOŠENÉ UNIFORMY ZÁPADNÍCH ARMÁD (BETLDRESY) Z POVÁLEČNÉ POMOCI ORGANIZACE „U N R A“ . VZPOMÍNANÝ MALÍŘ PAN KORDA DOKÁZAL, PŘES TO NEPŘEHLÉDNUTELNÉ NÁRODNOSTNÍ ZNEVÝHODNĚNÍ A JISTĚ I EKONOMICKÉ PROBLÉMY, OBDIVUHODNĚ DRŽET SVŮJ ŽIVOTNÍ STYL. VÍDALI JSME JEJ, NA OBVYKLÉ ODPOLEDNÍ PROCHÁZCE S MANŽELKOU PO KOLONÁDĚ. ON VE SVĚTLÉM OBLEKU, NA HLAVĚ SLAMÁČEK, PANÍ V PARÁDNÍCH ŠATECH NAD HLAVOU HEDVÁBNÝ SLUNEČNÍK, NA VODÍTKU BÍLÉHO CHRTA.- SECESE. DŮSTOJNÍ, NOBLESNÍ. JAKO BY NEBYLA ŽÁDNÁ PROHRANÁ VÁLKA, JAKO BY NEMĚLI TROŠKU HLAD A NEDOSTATEK. TU GUMU OD PANA KORDY, ZČERNALÝ, TVRDÝ VÁLEČEK, MÁM DODNES NA SVÉM PRACOVNÍM STOLE. NENÍ TO TALISMAN, ALE STÁLÁ PŘIPOMÍNKA NEJEN NA JEDNOHO MALÍŘE, ALE NA TA ZVLÁŠTNÍ LÉTA, NA SKROMNÉ A PŘESTO KRÁSNÉ MLÁDÍ. DNES BY BYLO JINÉ, ALE NELZE POROVNÁVAT NESROVNATELNÉ. NESLEDOVALI JSME TELEVIZI, NEKOMUNIKO - VALI JSME MOBILNÍMI TELEFONY, NEZNALI INTERNET A NEHRÁLI POČÍTAČOVÉ HRY. ALE ? NEZNALI JSME NUDU. HODNĚ JSME ČETLI, HRÁLI DIVADLO, POŘÁDALI RŮZNÉ KULTURNÍ AKCE, SPORTOVALI. VZNIKLÁ KAMARÁDSTVÍ NÁM VYDRŽELA DO DNEŠNÍCH DNŮ. DNES MÓDNÍ, TAK POTŘEBNÝ ADRENALIN? TOHO JSME SI PONĚKUD NEDO - BROVOLNĚ UŽILI DOST V DĚTSTVÍ. VZPOMÍNÁNÍ NA BRNĚNSKÉ DĚTSTVÍ. V PRVNÍ TŘETINĚ 20. STOLETÍ, JEŠTĚ BRNEM JEZDILY SENTINELY, KTERÉ ROZVÁ – ŽELY PIVO A SVÁŽELY ODPAD. JEŠTĚ JEZDILY TRAMVAJE SE ZASTŘEŠENÝMI OTEVŘENÝMI PLOŠINAMI, NA KTERÝCH VZDOROVALI VĚTRU, DEŠTI A MRAZU ŘIDIČI. NA ZÁDA SE JIM TLAČILI CESTUJÍCÍ. VMÁČKNOUT SE VEDLE NĚJ TO BYL ZÁŽITEK ! PRŮVODČÍ PRODÁVAL A ŠTÍPAL JÍZDENKY A VOLAL „VYSTUPOVAT“ NEBO„NASTUPOVAT“ A „ODJEZD“! POŠTU JEŠTĚ ROZVÁŽELY MODRÉ „DODÁVKY“., TÁHALI JE POŠTOVNÍ VALÁŠCI A KOBYLKY. VZADU BYLO STUPÁTKO PRO LISTONOŠE. POKUD BYLO VOLNÉ, VEZL SE NA NĚM NĚJAKÝ KLUK. OSTATNÍ VOLALI „ ZA VOZÉÉM. VELKÁ RADOST! PŘESTOŽE KOŇSKÉ POVOZY BYLY V PŘEVAZE, BÝVALY ULICE ČISTÉ. STAČIL RUČNÍ DVOUKOLÁK ,KOŠTĚ, LOPATA A DVA PÁNOVÉ NA TU MECHANIZACI. A V ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE SE JEZDILO PO LEVÉ STRANĚ VOZOVKY ! JÁ JSEM JEZDIL VPRAVO I VLEVO. PO CHODNÍKU TENKRÁT VELICE TICHÉ VRANOVSKÉ ULICE, POBLÍŽ TATÍNKOVA OBCHODU „SMÍŠENÝM ZBOŽÍM“. POCTIVĚ ŘEČENO POBLÍŽ CUKRÁRNY, ZE KTERÉ OBČAS VYŠLA PANÍ , DO ŘÍDÍTEK MNĚ ZASTRČILA LÍZÁTKO. S KORUNOU OD MAMINKY JSEM ZAJEL K PANI PŘÍHODOVÉ, PRO KŘUPAVOU HOUSTIČKU S VOŇAVOU ŠUNKOU, KTEROU ODKROJILA Z UZENÉ KÝTY, CO VISELA NA HÁKU.TATÍNEK TAKÉ CHODIL NA SVAČINKU DO KAVÁRNY K BRICHTŮM, PŘESTOŽE V TOM „SMÍŠENÉM ZBOŽÍ„ UZENINY SÁM PRODÁVAL.TAK TO MEZI ŽIVNOSTNÍKY CHODILO. CTILI SE. MEZI OKOLNÍMI BLOKY DOMŮ, ZŮSTALA ROZESTAVĚNÁ A OPUŠTĚNÁ PARCELA „POLA“.MÍSTO NAŠICH DĚTSKÝCH, POZDĚJI KLUKOVSKÝCH HER. VYHLOUBENÝ DOLÍK VE KTERÉM SE HRÁVAL FOTBAL- VĚTŠINOU S HADRÁKEM, OPRAVDOVÝ MÍČ BYL VZÁCNÝ, KDO JEJ VLASTNIL, BYL DŮLEŽITOST SAMA. URČOVAL KDO S KÝM BUDE HRÁT, A MUSEL VYHRÁVAT. NAKONEC NÁM ZBÝVAL ZASE TEN HADRÁK. NA „POLÁCH“SE CELÁ PARTA KLUKŮ NAUČILA JEZDIT NA JEDNOM KOLE. V ZIMĚ SE TAM SÁŇKOVALO A LYŽOVALO ! TY LYŽE JSME SI VYRÁBĚLI SAMI Z ODŘEZKŮ DŘEVA ZE ZBROJOVKY,VČETNĚ PROVÁZKOVÉHO VÁZÁNÍ. BUĎ JSME PADALI, NEBO OPRAVOVALI. JÍZDY MOC NEBYLO. OBČAS NA „POLÁCH“ STANOVAL CIRKUS, NEBO PLOCHU ZAPLNILY HOUPAČKY A KOLOTOČE. TO BYLA JINÁ AKTIVITA ! JEDNU SEZÓNU JSEM VOZIL NA TŘÍKOLCE MALOU SLEČNU KLUDSKÝCH.JAKO ODMĚNOU JSEM S NÍ SEDÁVAL NA ODPOLEDNÍCH PŘEDSTAVENÍCH V ŘEDITELSKÉ LÓŽI. Z KORNOUTU JSME UJÍDALI BURÁKY, KTERÝMI JSME MĚLI KRMIT LOUDIVÉHO SLONA BIMBO. AŽ POZDĚJI JSEM POCHOPIL, ŽE TO BYLA SOUČÁST PROGRAMU. TO NEBYLA ODMĚNA. TA MALÁ KLUDSKÁ MĚ NALANAŘILA JAKO NEPLACENÉHO STATISTU ! INFORMACE, ŽE MUŽ MÁ POSTAVIT DŮM, ZASADIT STROM A ZPLODIT SYNA KE MNĚ JEŠTĚ NEDORAZILA, ALE UŽ NĚJAK POVĚDOMĚ JSEM NEJRADĚJI Z CIHEL A KAMENŮ, KTERÝCH BYLO NA „POLÁCH“ DOSTATEK, STAVĚL BYTY. JENOM TAK PŮDORYSNĚ, ALE KOMFORTNÍ ! DO TĚCH STAVEB JSEM LOGICKY POTŘEBOVAL ŽENSKOU. PROČ TO NEPŘIZNAT, TA BIGAMIE JE UŽ URČITĚ PROMLČENÁ. „BALIL“ JEM ČTYŘ, NEBO PĚTILETÉ HOLČIČKY. NEŽ SE POŘÁDNĚ ROZHLÉDLY S KÝM, NEBO NA CO SI BUDOU HRÁT, UŽ SEDĚLY NA TRÁVĚ A JÁ KOLEM NICH BUDOVAL BYT. MOŽNÁ UŽ TENKRÁT VE MĚ CÍTILY NĚJAKOU SOLIDNOST, JAKO, ŽE NEBUDU DO VĚTRU. ZAJIŠTĚNÍ ! NEJČASTĚJŠÍ PANÍ DOMU BÝVALA HELENKA ŠÍROVÁ ODNAPROTI. JEN JSEM JI OBEZDIL V KUCHYNI, UŽ JSEM ROZTLOUKAL CIH- LY NA PAPRIKU, TRHAL LOPUCH,NOSIL PÍSEK A „KUDLIBABKY“, ABY MĚLA Z ČEHO VAŘIT. DĚTSTVÍ BYLO DÁVNOU MINULOSTÍ, LÉTA PLYNULA A DO PODNIKU NÁM NASTOUPILA NOVÁ MZDOVÁ UČETNÍ. NĚJAKÁ POVĚDOMÁ ! KDYŽ JSEM ZJISTIL JEJÍ RODNÉ JMÉNO, BYLO JASNO.- JEDNA Z MÝCH BEJVALEK! TAK JSME SI TO VYSVĚTLILI A BYLA LEGRACE. STEJNĚ ALE KOUKALA TAK NĚJAK OSTRAŽITĚ. POTOM MNĚ TO DOŠLO. SLEDOVALA JESTLI NESNÁŠÍM CIHLY ! MEZIVÁLEČNÁ PRVOREPUBLIKOVÁ SPOLEČNOST UŽ NEBYLA TAKOVÁ TA NERUDOVSKY „MALOSTRANSKÁ“,ANI SECESNÍ, ALE JEŠTĚ DLOUHO NE „PANELÁKOVÁ“.. BYDLELI JSME V PĚKNÉM DOMĚ Z POČÁTKU STOLETÍ, ZVENČÍ I UVNITŘ BOHATĚ ŠTUKATÉRSKY ZDOBENÉM. STOUPALI JSME PO KRÁSNÉM SAMONOSNÉM KAMENNÉM SCHODIŠTI S „MUCHOVSKÝM“ ZÁBRADLÍM. DODNES TAM BYDLÍ MŮJ BRATR. KDYŽ JEJ OBČAS NAVŠTÍVÍM, POTĚŠÍ MĚ I TY SCHODY, NA KTERÝCH JSEM JAKO DÍTĚ PADAL, V DOSPĚLOSTI MNOHO LET BĚHAL A NAKONEC CHODIL. TATÍNKOVÉ SE STARALI, ABY MĚLI PRÁCI,- V TÉ DOBĚ UŽ MNOHDY NEÚSPĚŠNĚ A MAMINKY VAŘILY A OPATROVALY DĚTI. A KOMUNIKOVALY ! U JEDNOPOKOJOVÝCH BYTŮ NEMĚLY KUCHYNĚ OKNA. VĚTRALO SE NA CHODBU A DVÉŘE SE NECHÁVALY OTEVŘENÉ. JAKÉPAK SOUKROMÍ.- VŠICHNI VĚDĚLI O VŠECH VŠECHNO. MÁM RÁD VŮNI VAŘENÉHO KYSANÉHO ZELÍ. PŘIPOMÍNÁ MNĚ DĚTSTVÍ. MAMINKY VAŘILY KOUSEK HOVĚZÍHO (BYLO NEJLEVNĚJŠÍ), BYLA POLÉVKA, NĚJAKÁ OMÁČKA S KNEDLÍKEM, NEBO BRAMBORAMI. NEBO „NĚCO Z MOUKY“. ALE V NEDĚLI ? TO VONĚLY DOMEM ŘÍZKY,NEBO SE PEKL BŮČEK, OBČAS SVÁTEČNĚ NĚJAKÝ PTÁK. KNEDLÍKY A ZELÍ, TA VÝRAZNÁ VŮNĚ DĚTSTVÍ ! KDYŽ JSME USEDLI K OBĚDU, ZPRAVIDLA PŘI POLÉVCE, SE NA CHODBĚ OZVALA DVOŘÁKOVA HUMORESKA. HOUSLE-„NEDĚLNÍČEK“!TAK JSME MU ŘÍKALI. DO KAPSY JSEM MU SPUSTIL KORUNU, SOUSEDKA NA NĚJ VOLALA: „POČKAJÓ, DÁM JIM POLÍVKU“. VE DRUHÉM POSCHODÍ, U DOMÁCÍCH „DÁVAL“ POÉM. DÁL NECHODIL. KAŽDOU NEDĚLI V PRAVÉ POLEDNE.. AŽ MNOHEM POZDĚJI ,PŘI VZPOMÍNÁNÍ, JSEM SI UVĚDOMIL, ŽE „NEDĚLNÍČEK“ PRAVIDELNĚ OBDAROVÁVAL NÁS. NOSIL NÁM POCIT, ŽE JE NÁM DOBŘE, ŽE NÁM NENÍ ZIMA ,JSME RODINA A NA STOLE MÁME VOŇAVOU PEČÍNKU SE ZELÍM ! „MY NEDÁME REPUBLIKU ŠPINAVÉMU LAKÝRNÍKU“ PROVOLÁVALI BRŇANÉ V ULICÍCH NA PROTEST „ MNICHOVSKÉ DOHODĚ“ –CESTOVAL JSEM TRAMVAJÍ NA VEVEŘÍ ZA MAMINKOU. TOTÁLNĚ USTARANÝ.JAK BY NE ,- MĚLO SE JÍT K LÉKAŘCE- ZUBNÍ! TROCHU MNĚ TO ULEHČOVALA MOJE MARNIVOST. PŘI PŘEDEŠLÉ NÁVŠTĚVĚ NÁM PANÍ DOKTORKA ŘÍKALA, ŽE V TOM SAMETOVÉM OBLEČKU VYPADÁM JAKO „ MALÝ LORD“ (POPULÁRNÍ ROMÁN F.H. BURNETTOVÉ Z DNES UŽ PŘEDMINULÉHO STOLETÍ ) ZAJÍMAVÉ. V MYŠLENKÁCH NA TOHO LORDA A ZUBAŘSKÉ KŘESLO JSEM NĚJAK MINUL SOKOLSKOU ULICI, KDE JSEM MĚL VYSTOUPIT A PROBRAL SE AŽ DOLE V ŽABOVŘESKÁCH, KDE TENKRÁT BYLA KONEČNÁ. BEZ PENĚZ A NA ÚPLNĚ JINÉM KONCI BRNA. SLITOVNÝ PRŮVODČÍ VZAL ZVADLÉHO LORDA ZPĚT A PEČLIVĚ VYSADIL NA SPRÁVNÉ ZASTÁVCE. POKRAČOVALO TO INFORMACÍ OD VRÁTNÉHO,ŽE MAMINKA SE MĚ NEDOČKALA, TAK UŽ ODJELA DOMŮ. ZMIZELO ZUBAŘSKÉ KŘESLO, ZŮSTAL TEN SAMETOVÝ OBLEČEK. UŽ JSEM BYL ZASE MALÝ LORD. TEN NEPOTŘEBUJE ŽÁDNÉ POMÁHÁNÍ. ALE JAK DOMŮ? Z ÚPLNĚ NEZNÁMÉ ČTVRTI? KOLEJE ! PO KOLEJÍCH JSEM PŘIJEL, TAK MĚ MUSÍ TAKÉ DOVÉST DOMŮ. ŠLO TO DOBŘE. DOKONCE TROCHU Z KOPCE. POCHODOVAL JSEM KRAJEM CHODNÍKU A PEČLIVĚ SI HLÍDAL TYSVOJE KOLEJE. AŽ NA NÁMĚSTÍ SVOBODY KE HŘÍBKU. (UŽ DÁVNO NENÍ. NOVINOVÝ KIOSEK S PODZEMNÍM WC) TADY BYL PROBLÉM. JEDNAK SE MOJE KOLEJE DĚLILY DO DVOU SMĚRŮ (MASARYKOVA A KOBLIŽNÁ. ALE TO VÍM TEĎ) JEDNAK STEJNĚ NEBYLY VIDĚT. NÁMĚSTÍM SE VALILY DAVY LIDÍ „ NEDÁME REPUBLIKU ŠPINAVÉMU LAKÝRNÍKU“ - SKANDOVALI TI, KTEŘÍ MĚLI STAROST O OSUD SVOJI ZEMĚ. PROTI NIM DOSLOVA POD NOHAMA SE JIM PRODÍRAL MALÝ ČLOVÍČEK, KTERÝ MĚL SVOJI JINOU STAROST,- ABY NEZTRATIL Z OČÍ KOLEJE. ROZHODL JSEM SE SPRÁVNĚ. PRO TY CO ODBOČOVALY DOLEVA. NA KOBLIŽNÉ UŽ TOLIK LIDÍ NEBYLO. ZA CHVÍLI JSEM BYL NA CEJLU A TAM MNĚ BYLO HEJ. TAM UŽ JSEM TO ZNAL. DOMA JSME SI ODDECHLI VŠICHNI. DNES BY TO BYL NERVÁK,TENKRÁT SE TO TAK NEBRALO. BYLO NĚJAK BEZPEČNĚJI. JEŠTĚ SE JEZDILO VLEVO. JEŠTĚ MĚLY „LÍŠŇAČKY“ SVOJE STÁNKY NA ZELNÉM TRHU A BYLY SLYŠET: „PANIČKO KÓPIJÓ SI PUTRU (MÁSLO) MÁM ČERSTVÓ, DÓ VOCHUTNAT“! JEŠTĚ BYLY NA POŠTOVSKÉ USTÁJENI KONÍČCI A MODRÉ POŠTOVNÍ VOZY. LÍBILO SE MNĚ, KDYŽ MAMINKA ŽEHLILA PRÁDLO.TAKOVÁ VOŇAVÁ POHODA. VELKÉ PRÁDLO, TO BÝVALA AKCE ! AUTOMATICKÉ PRAČKY SNAD JEŠTĚ ANI NEBYLY VYMYŠLENY. POKUD ANO, NIKDO JI NEMĚL. POZVALA SE PRADLENA ,- PROFESIONÁLKA . A NASTOUPILY S MAMINKOU DO PRÁDELNY. TA BÝVALA VE SKLEPĚ, SE STANDARDNÍM VYBAVENÍM. BETONOVÁ PODLAHA S ODTOKEM ,DŘEVĚNÉ ROŠTY , NECKY, STŮL LAVICE A MĚDĚNÝ KOTEL NA „VYVAŘOVÁNÍ“ A OHŘÍVÁNÍ VODY NA „MÁCHÁNÍ“. PRADLENA V OBLACÍCH PÁRY RUČNĚ DRBALA PRÁDLO NA „VALŠE“, V JINÝCH NECKÁCH SE MÁCHALO,ŠKROBILO A OPĚT RUČNĚ ŽDÍMALO. BYLA TO MOKRÁ DŘINA. PRADLENĚ SE NABÍDLA SVAČINA, NĚJAKÁ STOPEČKA RUMU NA SÍLU A OBĚD. SAMOZŘEJMĚ HONORÁŘ.BÝVAL TO PRO MNOHÉ JEDINÝ PŘÍJEM. SUŠILO SE NA DVOŘE, NEBO NA PŮDĚ. MOC RÁD JSEM MAMINCE POMÁHAL. –Z TÉ PŮDY BYL TAKOVÝ VÝHLED! ŽEHLIČKY NA DŘEVĚNÉ UHLÍ UŽ NEPAMATUJI. JSOU K VIDĚNÍ V NĚKTERÝCH PAMĚTNICKÝCH FILMECH. HOSPODYŇKY S NIMI TAK MÁVALY, ABY SE UHLÍ NAŽHAVILO. POKROK SE NEZASTAVÍ . ZAČÁTKEM 20. STOLETÍ UŽ SE ŽEHLILO VĚTŠINOU PLYNOVÝMI. DVĚ ŽEHLIČKY NA LITINOVÉM STOJANU SE STŘÍDAVĚ NAHŘÍVALY NAD PLYNOVÝM HOŘÁKEM. LÍBILO SE MNĚ, KDYŽ MAMINKA ŽEHLILA PRÁDLO. VZPOMÍNÁM, JAK JEDNOU DO TÉ POHODY, VŮNĚ A KLIDU, SÍLIL Z ULICE RACHOT A ŘINČENÍ PLECHŮ. VRANOVSKOU ULICÍ SE VALILY NAHORU NA MERHAUTOVU NĚMECKÉ TANKY. ZAČALA DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA A NAŠE VÁLEČNÉ DĚTSTVÍ. DRUHÝ DEN SE JEZDILO VPRAVO. NEKOMPETENTNÍ POVÍDÁNÍ O VÝTVARNÉM UMĚNÍ. PŘI POSUZOVÁNÍ ČI HODNOCENÍ JAKÉKOLIV TVORBY, I TI NEJKVALIFIKOVANĚJŠÍ ODBORNÍCI -VYSLOVUJÍ OBJEKTIVNĚ -SVŮJ SUBJEKTIVNÍ NÁZOR. ……..UMĚNÍ JE OBECNĚ VYSOKÝ STUPEŇ DOVEDNOSTÍ, TVŮRČÍCH SCHOPNOSTÍ V URČITÉM OBORU ČINNOSTI ( LÉKAŘSKÉ,KUCHAŘSKÉ,VOJENSKÉ, ŘEMESLNÉ,ATD.) VÝTVARNÉ UMĚNÍ JE FORMA SPOLEČENSKÉHO VĚDOMÍ A TVŮRČÍCH SCHOP- NOSTÍ ČLOVĚKA REPRODUKUJÍCÍ SKUTEČNOST V UMĚLECKÝCH OBRAZECH………………. ……….JE ORGANICKOU SOUČÁSTÍ KULTURY KAŽDÉ SPOLEČNOSTI. ČLENÍ SE NA UMĚLE – CKÝ PROCES (TVORBU ), ARTEFAKT (DÍLO ) A PŮSOBENÍ VE SPOLEČNOSTI (FUNKCE ). EKONOMICKÝ SLOVNÍK Č.A.V.1892 PRVNÍ PROJEVY VÝTVARNÉHO UMĚNÍ DATUJEME NĚKAM DO ÚSVITU LIDSTVA (ASI 40-20 TISÍC LET PŘED N.L. ) MOŽNÁ PRAVĚKÉHO HRNČÍŘE NAPADLO, KDYŽ TAK PLÁCAL Z HLÍNY NĚJAKOU NÁDOBU, UDĚLAT PRSTY, KOSTÍ, NEBO BRKEM , PO OBVODU PÁR VRYPŮ. MOŽNÁ TO BYLA NÁHODA A UŽ TO TAK NECHAL. MOŽNÁ SE ČLENOVÉ TLUPY DIVILI. PODRUHÉ TO MOHL UŽ BÝT ZÁMĚR A ZROD UMĚLECKÉHO ŘEMESLA. JINÉMU TVŮRCI NĚCO PŘIPOMNĚL TVAR KOSTI A ŠKRÁBÁNÍM OBJEKT DO – TVOŘIL. NÁSTĚNNÁ MALBA V JESKYNI UŽ BYLA CÍLENOU TVORBOU. RITUÁLNÍ NEBO, MOŽNÁ, UČEBNÍ POMŮCKOU. …………… PALEOLITICKÝ ČLOVĚK OBJEVIL OBĚ MOŽNOSTI UMĚNÍ. REALISMUS A ABSTRAKCI. POMOCI PRVNÍ SE POKOUŠEL TLUMOČITT VZHLED VĚCÍ, KTERÉ VIDĚL KOLEM SEBE A ZMOCNIT SE JICH. DRUHOU SE SNAŽIL VNUTIT LÁTCE STRUKTURU VLASTNÍHO DUCHA………(RENÉ HUYGHE, UMĚNÍ A LIDSTVO LAROUSSE ) NECHCI, NEUMÍM A NENÍ ÚČELEM TOHOTO POVÍDÁNÍ SLEDOVAT DĚJINY UMĚNÍ OD PALEOLITU, ST. EGYPT, MEZOPOTÁMII,ČÍNU, ŘECKO,NEBO ŘÍM. VÍME, ŽE Z ANTICKÉHO UMĚNÍ VZNIKL V 11- 13 STOLETÍ ROMÁNSKÝ SLOH, ÚDOBÍ GOTIKY ŘADÍME MEZI 12.- 15. STOLETÍ. RENEZANCE SE NEZAPOMENUTELNĚ ZAPSALA DO 14.- 17. STOLETÍ. OD 16. DO POLOVINY 18. STOLETÍ VZNIKALA MISTROVSKÁ BAROKNÍ DÍLA A NÁSLEDOVAL KLASICISMUS. O ROMANTISMU HOVOŘÍME OD 19. STOLETÍ. EMPÍR TEN VLÁDL POLOVINĚ 19. STOLETÍ.VYSTŘÍDALA JEJ KRÁSNÁ ZDOBNÁ SECESE. OD ZAČÁTKU 20.STOLETÍ HOVOŘÍME O MODERNÍM UMĚNÍ PŘEDSTAVOVANÉM SMĚRY- KUBISMEM, ART DECO,PURISMEM, DADA,KONSTRUKTIVISMEM,FUNKCIONALISMEM, SURREALISMEM A TAK DÁL A DÁL. NENÍ DOBRÉ SE KATEGORICKY VYJADŘOVAT, NEBO VYMEZOVAT KRITICKY K DÍLŮM, KONSTRUKCÍM,NEBO POČINŮM, KTERÝM NEROZUMÍME. SNADNĚJŠÍ JE PROHLÁŠENÍ – LÍBÍ, NELÍBÍ. S VÍROU, ŽE JÍM ROZUMÍ AUTOR. NA MNOHA VÝSTAVÁCH NÁS (NEJEN MĚ ) MNOHDY OHROMÍ MNOHÁ ROZ - MĚRNÁ PLÁTNA, POKRYTA NĚKDY BAREVNÝMI ,JINDY JENOM ČERNOBÍLÝMI GEOMETRICKÝMI VZORCI ,ŠACHOVNICEMI, VÉČKY, PROTILEHLÝMI VÉČKY A VLNOVKAMI. JE TO JISTĚ DEKORATIVNÍ, I KDYŽ NĚKDY SKORO TAPETA. ALE JE TO JEŠTĚ MALBA ? OBJEVNÁ TVORBA TO NENÍ. ZROVNA TĚMI MOTIVY ZDOBILLI SVOJE DÍLA UMĚLCI FRANKOKANTABERSKÉHO PALEOLITU . NA VELIKÉ DOBŘE ZARÁMOVANÉ PLOŠE PROVOKUJE JEDINÁ OSAMNĚLÁ ČERNÁ TEČKA. MALBA TO NENÍ, ALE SPRÁVNĚ UMÍSTIT ? JISTĚ UMĚNÍ. TAKÉ MĚ NA JEDNÉ VÝSTAVĚ ZAUJAL SVAŘENEC ŠICÍHO STROJE, MLÝNKU NA MASO A KRUMPÁČE. NÁZEV ?- POSELSTVÍ PLANET ! - HŮL POBITÁ MNOHA RŮZNÝMI HŘEBÍKY „MUČENÉ MUČIDLO“. JE TO LEGRACE, AŽ RECESE. V LÉTĚ 2015 SKUPINA ÚDAJNĚ VÝTVARNÍKŮ NAHRADILA NA STŘEŠE PRAŽSKÉHO HRADU PRESIDENTSKOU STANDARTU ČERVENÝMI TENÝRKAMI. JISTĚ UMĚNÍ.NA TÉ ŠIKMÉSTŘEŠE? VÝTVARNÉ ASI NE. I KDYŽ ? NEBYLA TO „PERFORMANCE“, NEBO „STREED ART“ ? KAŽDÉ POZÉRSTVÍ,NEBO BOHÉMA, LÉTY A ČASEM VYŠUMÍ JAKO PUBERTA A VELICE AVANTGARDNÍ AUTOŘI ZASAŽENI VĚKEM ZAČNOU ŘEŠIT SAKRÁLNÍ TÉMATA. V ÚDOBÍ TZV. SOCIALISMU JSEM STÁLE CÍTIL DUCH GENIÁLNÍ POHÁDKY H. CH. ANDERSENA, „CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY“. CÍTÍM TO MNOHDY I V KUMŠTU. BYLO BY PĚKNÉ, I VESELÉ, KDYBY NA VERNISÁŽI NĚJAKÉ SOFISTIKOVANÉ TVORBY, SYMBOLICKÉ DÍTĚ VYKŘIKLO TO PLEBEJSKÉ „VŽDYŤ JE NAHÝ“ ! PŘIPOMÍNÁM, ŽE NEODSUZUJI, JENOM SUBJEKTIVNĚ INSTALUJI SVOJE VÝHRADY. A POCTIVNĚ ŘEČENO, ONY TY MOJE NÁZORY A PROJEKTY, TAKÉ ZA MOC NESTOJÍ. OBČAS, JSEM POMÁHAL PŘÍTELI S INSTALACEMI VÝSTAV V BRNĚNSKÉM DOMĚ UMĚNÍ. KDYŽ PŘIVEZL ZNÁMÝ PRAŽSKÝ MALÍŘ SVÉ OBRAZY POSLEDNÍ VEČER PŘED VERNISÁŽÍ,TAK TO UŽ BYLA PĚKNÁ ČASOVÁ NOUZE. DAŠÍ PROBLÉM PŘINESLO ZJIŠTĚNÍ,ŽE MISTR TO NEMĚL MOC PŘIPRAVENÉ. VLASTNĚ VŮBEC. NEMĚL ANI SEZNAM SVÝCH DĚL. ŽE JSEM MUSEL PSÁT POPISKY JEN TAK ,RUKOU NEVADILO. ALE NÁZVY ! AUTOR VELICE PĚKNĚ BOHÉMSKY POKUŘOVAL, VĚDĚL,ŽE NA TOM MOC NEZÁLEŽÍ,-TAKŽE NEVĚDĚL. VPODSTATĚ JSME JE S PŘÍTELEM VYMÝŠLELI SAMI. TAKOVÉ TY NIC NEŘÍKAJÍCÍ BLBOSTI. MNOHÉ RÁMY NEMĚLY OČKA K ZAVĚŠENÍ. TAK, KDE JE NAHOŘE A CO JE SPODEK ? MISTR SI NĚJAK NEBYL JIST, TAK JSME JAKSI KOLEKTIVNĚ POSUZOVALI , JAK TO VYPADÁ LÉPE. PRAKTICKY- DOTVOŘOVALI. PRŮBĚH VERNISÁŽE NÁS BOHATĚ ODMĚNIL. DVA KUNSTHISTORICI PODÁVALI VELICE ODBORNÝ VÝKLAD JEDNOTLIVÝCH DĚL- PODLE NAŠICH NÁZVŮ.MYSLÍM ,ŽE I MISTROVI KLESLA BRADA Z TOHO, CO SE VŠECHNO O SVÝCH PROMYŠLENÝCH OBRAZECH DOZVĚDĚL. A RECENZE V NOVINÁCH ? VELIKÁ SLÁVA. OBČAS JSEM SE DOSTAL DO NĚKTERÉHO BRNĚNSKÉHO ATLIÉRU. VZPOMÍNÁM JAK JSEM BYL UDIVEN, ŽE SE NAVŠTÍVENÝ MISTR NETAJIL Z METODIKOU TVORBY SVÝCH SOFISTIKOVANÝCH ABSTRAKTNÍCH OBRAZŮ. OBCHÁZEL ASI DESET ROZLOŽENÝCH KARTONŮ, TU S KRAPLAKEM, NEBO NĚJAKÝM KADMIEM, TU S AKVAMARÍNEM, NEBO BĚLOBOU A TAK, ZDÁLO SE, ŽE POHODOVĚ TVOŘIL. TO JE TĚŽKO NEZÁVIDĚT. A CO UMĚNÍ NAIVNÍ, INSITNÍ ? KDYŽ JSEM VEČERNĚ STUDOVAL FIGURÁLNÍ MALBU, OBJEVIL SE MEZI NÁMI NOVÝ POSLUCHAČ. ŘECKÝ IMIGRANT ( V ROCE 1966 ) BYL TO SKUTEČNĚ OBJEV. NOSIL K POSOUZENÍ MALBY NA SLEPENÝCH BALÍCÍCH PAPÍRECH ,NESKUTEČNĚ ZAPLNĚNÝCH STOVKAMI FIGUR A DĚJŮ Z ŘECKÉ MYTOLOGIE, Z VELIKÝCH BITEV V ANTICKÉM PROSTŘEDÍ. SENZACE. ŘECKÝ HIERONYMUS BOSCH 20. STOLETÍ. PĚKNĚ ROZČEŘIL HLADINU NÁZORŮ, TÍM ŠŤAVNATÝM, DYNAMICKÝM, NAPROSTO LAICKÝM MALOVÁNÍM. ALE JAK DÁL ? JAK BUDE TVOŘIT, AŽ SE NAUČÍ TU MALÍŘSKOU NÁSOBILKU ? KOMPOZICI, PERSPEKTIVU, ZLATÝ ŘEZ,NĚJAKOU TU TECHNIKU A TAK PODOBNĚ ? ZKUŠENÝ PROFESOR TŘÍDY MOUDŘE ROZHODL, ŽE SE MUSÍME SNAŽIT, ABY SE TEN PÁNEM BOHEM POLÍBENÝ ŘECKÝ PŘÍTEL NIC Z TOHO NENAUČIL. UŽ ANI NEVÍM JAK SE VLASTNĚ JMENOVAL . ČOKLATIS, NEBO TAK NĚJAK. JAK SE OBJEVIL, TAK ZMIZEL. MOŽNÁ MĚL NĚJAKÉ VNUKNUTÍ, ŽE TU ŠKOLU NEPOTŘEBUJE. MOŽNÁ JE ZPĚT V ŘECKU. KDOVÍ. BYLO TO SEZNÁMENÍ Z NEFALŠOVANÝM, NEPŘEDSTÍRANÝM NAIVNÍM UMĚNÍM. TO ZAŘAZENÍ JE STEJNĚ NĚJAK ZAVÁDĚJÍCÍ. NAIVNĚ SE DÁ ASI JENOM MALOVAT. JAK SI PŘEDSTAVIT TŘEBA NAIVNÍHO HOUSLISTU,LITERÁTA, DRAMATIKA,NEBO PĚVCE ? MYSLÍM, ŽE VÝTVARNÉ UMĚNÍ UŽ KULMINOVALO. V RENESANCI A BAROKU.TO MISTROVSTVÍ BYLO SAMOZŘEJMĚ ŽIVENO I TÍM , ŽE JINÁ ZOBRAZUJÍCÍ TECHNIKA NEŽ MALBA JEŠTĚ DLOUHO NEEXISTOVALA. UMĚNÍ A KULTURA BYLY NADČASOVÉ. V DOBĚ KDY,KLÁŠTERNÍ SCRIPTORIA PLNILA KNIHOVNY DÍLY NEVYČÍSLITELNÉ HODNOTY, KDY RENESANČNÍ UMĚLCI TVOŘILI VRCHOLNÁ DÍLA K OSLAVĚ ČLOVĚKA, VĚDA A TECHNIKA ZŮSTÁVALY U POUŠTĚNÍ ŽÍLOU , VYMÝŠLENÍ LEPŠÍCH DÝK, MEČŮ, NEBO TAKTIKY LOVU A VÁLČENÍ. MÁM TAKÉ RÁD ÚDOBÍ SECESE. NEPŘEDSTAVUJÍ JI JENOM, DNES OPĚT VELMI CTĚNÁNÁ DÍLA ALFONSE MUCHY, ALE UŽITÉ UMĚNÍ, INTERIÉRY, VLIV NA URBANISMUS, DOMY S MISTROVSKÝMI ŘEMESLNÝMI FASÁDAMI Z PŘELOMU 19. A 20 STOLETÍ. ……… „PROČ NERUŠIT A NELIKVIDOVAT STARÉ STAVBY?- AŽ SE BUDOUCNOST UKÁŽE, JAKO KRUTÉ MÍSTO K ŽIVOTU, NEBUDOU EXISTOVAT DŮKAZY O LEPŠÍ MINULOSTI A ZTRÁTA BUDE MÉNĚ BOLESTNÁ !.......... (NEZNÁM AUTORA) 20. STOLETÍ BYLO ERUPCÍ. BYLY VYMYŠLENY MOTORY A VŠECHNO SE ZRYCHLILO. LIDÉ ZAČALI CESTOVAT MEZI MRAKY I POD VODOU. ZKRÁTILY SE VZDÁLENOSTI A ZRYCHLILY INFORMACE. TELEGRAF BYL PŘEKONÁN TELEFONEM, TELEVIZÍ, PŘENOSEM DAT I OBRAZU MEZI KONTINENTY. DVĚ NELIDSKÉ SVĚTOVÉ VÁLKY PARADOXNĚ PŘISPĚLY K ROZVOJI VĚDY A CIVILNÍ TECHNIKY. NEZTRATILO UMĚNÍ A CELÁ KULTURA V TOM SLEDU NOVOT, TO DĚJINNÉ URČUJÍCÍ PRVENSTVÍ ? DÍKY LEPŠÍMU TECHNCKÉMU VYBAVENÍ DIVADEL,NATÁČECÍCH STUDIÍ , DÍKY TELEVIZI, INTERNETU, VIDÍME SKORO VŠECHNO, CO SI PŘEJEME. ALE ? MYSLÍM, ŽE SE VÍC, NEŽ PONĚKUD, ZHORŠILA ÚROVEŇ,TEDY KVALITA VIDĚNÉHO. „ KRAJINA SNŮ“ SE NENAMALUJE V „PLENÉRU“. MUSÍ SE „VYPŘEDSTAVOVAT“. TO JE POÉSIE A TA DOKONALÁ PŘÍRODA KOLEM RUŠÍ. NE ŽE BYCH KRAJINU NKDY NEPOKOUŠEL.POCTIVĚ, PO MALÍŘSKU,SÁM PRO SEBE TROCHU POZÉRSKY, S POLNÍM STOJANEM A PALETOU V RUCE. NA VYSOČINĚ , TAKÉ NA JIČÍNSKU. BYLO MĚ U TOHO TEPLO, ČASTĚJI ZIMA.NĚKDY JSEM MUSEL STOJAN ZATÍŽIT KAMENEM NA PROVÁZKU, ABY JEJ VÍTR NEPOVALIL. ŽÁDNÁ POHODA. NĚJAKÉ VÝSLEDKY BYLY, ALE ŽE BY MĚ MÚZY NĚJAK LÍBALY, TAK TO NE. MÁM NĚJAKÉ OBRAZY KRAJIN, KTERÉ SI JAKO VÍC POVAŽUJI, ALE TY VZNIKLY DOMA V KLIDU POD STŘECHOU. KRAJINY SNŮ TO ALE TAKÉ NEJSOU. NA VERNISÁŽI MOJI ZNOJEMSKÉ VÝSTAVY JSEM S HUMOREM MĚ NEVLASTNÍM PROHLÁSIL,ŽE MALUJI OD ÚTLÉHO MLÁDÍ, SNAD Z POTŘEBY SE NĚJAK REALIZOVAT, ALE JINAK JSEM CELÝ ŽIVOT SEBE A RODINU ŽIVIL POCTIVOU PRACÍ. JENOM 6 LET JSEM PRACOVAL JAKO PROFESIONÁLNÍ MALÍŘ V MANUFAKTUŘE „PIRKENHAMMER“ U KARLOVÝCH VARŮ. BYLA TO TAKOVÁ KLASIKA. ŠTAFÁŽE S DRAHÝ - MI KOVY,DEKORACE OVLIVNĚNÉ MÍŠEŇSKÝMI KYTIČKAMI A MALBA VE STYLU HOLAD – SKÝCH A FRANCOUZKÝCH ROMANTIKŮ,EMPÍRU A SECESE. PO PŘESTĚHOVÁNÍ DO BRNA, JSEM NASTOUPIL DO ELEKTROMONTÁŽNÍCH ZÁVODŮ . JEDNAK PROTO,ŽE V BRNĚ PORCELÁNEK NEBYLO A TAKÉ PROTO , ŽE JSEM SI NEMOHL DÍKY PONĚKUD NEVHODNÝM „KÁDROVÝM POSUDKŮM“ VYBÍRAT.NEMÁM RÁD TAKOVÉ TY ŘEČI, COBY MOHLO BÝT, KDYBY BYLA JINÁ DOBA. JSEM CELKEM MANUÁLNĚ ZRUČNÝ, TAK SEM SE RECYKLOVAL (VÍM ŽE SE ŘÍKÁ REKVALIFIKOVAL) A POSTUPNĚ, PO RŮZNÉM UČENÍ, ŠKOLENÍ A ZKOUŠENÍ ZVLÁDAL DALŠÍ PROFESE A DOKAZOVAL SI ŽE UMÍM VÍC, NEŽ JENOM MALOVAT. PO ZAMĚSTNÁNÍ, ABYCH SE OSVOBODIL OD TĚCH MÍŠEŇSKÝCH KYTIČEK.JSEM VEČERNĚ STUDOVAL 4 ROKY FIGURÁLNÍ MALBU. GRAFIKA JE VE VÉM VÝSLEDKU KRÁSNÁ A EFEKTNÍ. JENOM TROCHU NÁROČNÁ NA PRACOVNÍ PROSTOR A ČISTOTU. V PODNIKU JSEM SI MOHL V POHODĚ TISKNOUT NA LISECH S TLAKEM 60 NEBO 45 TUN JEMNÉ SUCHÉ JEHLY,MĚDIRYTINY A LINOŘEZY. MONO-TYPY JSEM DĚLAL DOMA. TEĎ MÁM POHODLNÝ ATELIÉR, ALE CHYBÍ TY LISY. A PILNOST ! MÁM RÁD FIGURÁLNÍ MALBU. JE TO ZÁKLADNÍ, KLASICKÁ URČUJÍCÍ MALÍŘINA. MYSLÍM,ŽE VÝTVARNÉ DÍLO, OBRAZ NEBO OBJEKT, BY MĚL O NĚČEM HOVOŘIT. MÍT NĚJAKOU LEGENDU. POKUD NĚJAK CHYBÍ OBSAH, BÝVÁ ČASTO NAHRAZOVÁN OBALEM. VNĚJŠÍM EFEKTEM. PODOBNĚ JAKO U SOUČASNÝCH TELEVIZNÍCH I DIVADELNÍCH INSCENACÍ. VZPOMÍNÁM JAK V POLOVINĚ 20. STOLETÍ NEMÁLO MALÍŘŮ ASI MÓDNĚ SYPALI NA PODMALOVANÉ OLEJE PÍSEK, DOKONCE KRUPICI,VYTVÁŘELI STRUKTŮRY, KTERÉ PO USCHNUTÍ FINÁLNĚ PŘEMALOVÁVALI. EFEKT, ALE OBSAH TÍM NENAŠLI. POZORUJI, JAK RŮZNÝMI ZPŮSOBY LIDÉ MAŽOU MÁSLEM NEBO NĚJAKOU POMA - ZÁNKOU KRAJÍC CHLEBA. NĚKDO TO TAK JENOM JAKO VE SPĚCHU, BEZ LÁSKY NATÁHNE, JINÝ PEČLIVĚ ROZTÍRÁ, ABY BYLA VRSTVA STEJNOMĚRNÁ . NĚKDO PÍŠE KOSTRBATĚ, JINÝ ÚHLEDNĚ S OBRÁCENÝM SKLONEM. V MALBĚ TAKÉ HOVOŘÍME O RUKOPISU. POTAŽMO I V BARVÁCH. JAK MOC JSEM SÁM NEVĚDĚL. V ČASOPISE „KVĚTY“ VYŠLA REPORTÁŽ O ŽIVOTĚ A BYDLENÍ DVOU PRAŽ- SKÝCH UMĚLCŮ. S NĚKOLIKA ILUSTRACEMI. OBĚ MOJE ŠVAGROVÉ NÁM VZÁPĚTÍ, NEZÁ- VISLE NA SOBĚ VOLALI ,ŽE TAM TI PRAŽÁCI MAJÍ NAD PIÁNEM MŮJ OBRAZ. JE TOMOŽNÉ? BYLO ! TY NAŠE TETIČKY TEN OBRAZ NIKDY NEVIDĚLI. NĚJAK JIM BYL POVĚDOMÝ JENOM TEN RUKOPIS. KRAJINU SNŮ V PLENÉRU NIKDO NENAMALUJE. TO JE POÉSIE. NĚKTEŘÍ MALÍŘI SI CELÉ DÍLO VYŘEŠÍ V HLAVĚ. VIDÍ JE. AŽ TA PŘEDSTAVA UZRAJE, JDOU KE STOJANU A PROSTĚ TO NAMALUJÍ. ŽÁDNÉ SLOŽITÉ KOMPOZICE. MAJÍ JASNOU PŘEDSTAVU. MOHOU ZAČÍT V LEVÉM ROHU NAHOŘE A SKONČIT VPRAVO DOLE. „ALA PRIMA“. JINÍ PRÁCI POC- TIVĚ PŘIPRAVUJÍ. ROZKRESLUJÍ KOMPOZICI, PODLE MODELŮ SKICUJÍ JEDNOTLIVÉ FIGURY, UDĚLAJÍ PŘÍPRAVNÉ STUDIE TEMPEROU. TAK TO DĚLÁVALI NEJVÝZNAMNĚJŠÍ MISTŘI. MNOZÍ POCTIVĚ STUDOVALI ANATOMII, ABY VĚDĚLI, JAK TY SVALY A KLOUBY PRACUJÍ. JÁ JSEM NA TY PŘÍPRAVNÉ PRÁCE DOST LÍNÝ. NEBO NEMÁM TOLIK ČASU ? MÁM URČITOU PŘEDSTAVU, TO ANO. KDYŽ VÍM CO BUDU DĚLAT, TAK SI NA DOCELA MALÝCH PAPÍRCÍCH ROZKRESLÍM TY SVOJE FIGURKY. KTERÁ JE NOSNÁ, KDE JE CENTRUM, KAM CHCI, ABY SMĚŘOVALO OKO DIVÁKA A VYMYSLÍM BARVY. DOMÝŠLÍM TO AŽ U STOJANU. OLEOMALBA MÁ ŘADU VÝHOD. NA OBRAZE SE DÁ MNOHÉ I PODSTATNÉ PŘEDĚ- LÁVAT, HLEDAT A MĚNIT. SVĚTLA A STÍNY, POSTAVY VÝRAZY. OBČAS SE MĚ STÁVÁ, ŽE U ZDÁNLIVĚ HOTOVÉHO OBRAZU MĚ NESEDÍ NĚJAKÁ HLAVA. ZPRAVIDLA TA NEJDŮLE- ŽITĚJŠÍ. VEČER JI PŘEMALUJI- FAJN HOTOVO. RÁNO, NEBO ZA NĚKOLIK DNÍ NAHLÉDNU, ŽE HOTOVO NENÍ . TAK SE PŘEDĚLÁVÁ. MNOHDY MNOHOKRÁT. MOHLO BY SE USOUDIT, ŽE PRACUJI STYLEM POKUS- OMYL. NENÍ TO TAK . OBČAS SE ČLOVĚK DOČKÁ I TOHO DOST VZÁCNÉHO „MÚSYPOLÍBENÍ“ A NAMALUJI NĚCO V TAKOVÉM ZÁPŘAHU, AŽ SE TAJÍ DECH A VÍM, ŽE UŽ SE TOHO NESMÍM ŠTĚTCEM DOTKMOUT. MYSLÍM, ŽE KAŽDÁ TVORBA JE NĚ- JAKÉ HLEDÁNÍ A OBČAS NACHÁZENÍ. TAKÉ SE TO MŮŽE OBRÁTIT A ZAČÍT ZNOVA. POKUS – OMYL PLATÍ ZEJMÉNA U AKVARELU. DĚLÁM TAKOVOU TECHNIKOU MOKRÉ BARVY S KRESBOU TUŠÍ. NIC SE NEDÁ OPRAVIT NEBO PŘEDĚLAT. ÚMRTNOST BÝVÁ VYSOKÁ . Z DESETI KARTONŮ JDOU DO PASPARTY TŘEBA JENOM DVA. NA STOLIČCE SE TA KRAJINA SNŮ NEVYSEDÍ. MUSÍ SE HLEDAT A PRACOVAT. POVÍDÁNÍ O VYSTAVOVÁNÍ POKUD ČLOVĚK NĚCO DĚLÁ, NEDĚLÁ TO JENOM PRO SEBE .OČEKÁVÁ NĚJAKOU ODEZVU. KLADNOU NEBO I ZÁPORNOU. POKUD SE NEDOSTAVÍ , JE TO SMUTNÉ. ZÁJEM O NAŠI PRÁCI, -TO JE ODMĚNA ! KDYŽ NĚKOMU VÝSLEDEK JEHO PRÁCE POCHVÁLÍME ,PŘINESE MU TO DOBRÝ POCIT , A BUDE NÁS MÍT RÁD. SAMI BYCHOM MĚLI KONAT TAK, ABYCHOM BYLI NĚJAKÉ CHVÁLY HODNI. VÝSTAVOU JE, EXKURZE RODINY, NEBO PŘÁTEL V DOSTAVĚNÉM DOMĚ. VÝSTAVOU JE PŘEDSTAVENÍ NOVÉHO BYTU, JEHO ZAŘÍZENÍ NOVÝM NÁBYTKEM. VÝSTAVOU JE UKÁZKA NOVÉHO SKLEPA, AUTA NEBO PROTIATOMOVÉHO KRYTU. VERNISÁŽÍ SE OTEVÍRÁ NOVÁ ŠKOLA, KONCERTNÍ SÍŇ, METRO NEBO VÝROBNÍ PROVOZOVNA. RÁDI VYSTAVUJEME KOŠÍK NASBÍRANÝCH HŘIBŮ NEBO KBELÍČEK BORŮVEK. MYSLIVCI VYSTA - VUJÍ ULOVENOU ZVĚŘ. - VÝŘAD. PROTOŽE ONI VŠEMU ŘÍKAJÍ JINAK. NĚJAKÉ VÝSLEDKY SVOJI PRÁCE VYSTAVUJÍ VŠICHNI. NĚKTEŘÍ DENNĚ. DOBŘE UPEČENÝ CHLÉB, VYROBENÝ STŮL, ELEKTRICKÝ ROZVADĚČ,MOST SPOJUJÍCÍ BŘEHY, ZÁHON RŮŽÍ V MĚSTSKÉM PARKU, NEBO I DOBRÁ SLUŽBA NĚKTEŘÍ TAKÉ VYSTAVUJÍ NA ODIV SVOJE HMOTNÉ STATKY. V JINÉM SMYSLU SE LIDÉ OBČAS VYSTAVUJÍ SAMI. - POSMĚCHU, NEBEZPEČÍ, HANBĚ, RIZIKU, POMLUVÁM, ZATRACENÍ, PRANÝŘI,SAMÁ NEGATIVA. - NEVYSTAVUJME SE ! OBČAS , VE SVÉ SKROMNOSTI OBVYKLE NA NĚJAKOU VÝZVU, VYSTAVUJÍ SVOJE PRÁCE TAKÉ VÝTVARNÍCI. A TAKÉ OČEKÁVAJÍ OHLAS. UZNÁNÍ, NEBO AŽ OBDIV ? OVĚŘUJÍ SI JAK JE JEJICH PROJEV VNÍMÁN NEBO HODNOCEN VEŘEJNOSTÍ. LAICKOU, NĚKDY ODBORNOU. PRO AUTORA JE VÝSTAVA PŘÍLEŽITOSTÍ ZPŘEHLEDNIT A TROCHU USPOŘÁDAT SVOJE PRÁCE NAJÍT NUTNOU SEBEDŮVĚRU (NEBO DRZOST) A PŘEKONAT TÍHU REPREZENTACE. VÝSTAVA JE UKÁZKOU AUTOROVA ŘEMESLA, EMOCÍ, UMU. JE TAKÉ JEHO SPIRITUÁLNÍM STRITÝZEM. KAŽDÁ VERNISÁŽ BÝVÁ RŮZNORODOU SEŠLOSTÍ .ROZDÍLNOST SKUPIN HOSTŮ JE DÁNA JEJICH MOTIVACÍ. PRVNÍ „ČESTNOU“ SKUPINU TVOŘÍ PŘÍZNIVCI, OBČAS I ZNALCI UMĚNÍ. CHODÍ NA VĚTŠINU AKCÍ, NEUPŘEDNOSTŇUJÍ AUTORY.PATŘÍ MEZI NĚ I NOVINÁŘI. VE DRUHÉ „PARTĚ“ NAJDEME ČLENY RODINY, PŘÁTELE A ZNÁMÉ AUTORŮ. PRO MNOHÉ TO BÝVÁ OBJEVNÁ AKCE. JEJÍ POČET JE DÁN VELIKOSTÍ „MISTROVY“ RODINY A TÍM KDE V JAKÉ LOKALITĚ BYDLÍ. SPOLEHLIVOU SKUPINU NÁVŠTĚVNÍKŮ TVOŘÍ „NATURALISTÉ“.-ZAČÍNAJÍ, POSTÁ- VAJÍ I KONČÍ U STOLŮ S OBČERSTVENÍM. POSUZUJÍ NABÍDNUTÉ VÍNO, KVALITU A MNOŽSTVÍ CHLEBÍČKŮ. JSOU V TOM ODBORNÍKY. OHLEDUPLNĚ, ABY NEPŘEKÁŽELI SE VZDÁVAJÍ PŘÍLEŽITOSTI SHLÉDNOUT CO SE VYSTAVUJE. POSLEDNÍ UŽ NAHODILOU SKUPINOU BÝVAJÍ TURISTÉ A TI KTEŘÍ SE PŘIŠLI UKRÝT PŘED DEŠTĚM. TEDY I POČASÍ MÁ VLIV NA NÁVŠTĚVNOST. „NATURALISTÉ“ POČASÍ NESLEDUJÍ. VERNISÁŽE BÝVAJÍ HLUČNÉ, NĚKDY AŽ VESELÉ. PO ZAHAJOVACÍM DIALOGU UVÁDĚJÍCÍHO AUTORA SE HOSTÉ PROMÍCHAJÍ, PROUDÍ, DISKUTUJÍ A HLUČÍ. „MISTR“ SE SNAŽÍ POZDRAVIT ZNÁMÉ HOSTY A PODĚKOVAT ZA NÁVŠTĚVU. SKUPINA“NATURALISTŮ“ JEŠTĚ ULOŽÍ PÁR CHLEBÍČKŮ DO PŘINESENÝCH PYTLÍKŮ A UVOLNÍ PROSTOR U VYPLENĚNÉHO BUFETU. VÍNO SE DOPÍJÍ, VERNISÁŽ POMALU ZKOMÍRÁ. BĚHEM VÝSTAVY SE AUTOR JEŠTĚ ZAJDE NA SVOJE DÍLA PODÍVAT. UŽ SE MU ZASE SKORO LÍBÍ. POKUD DOJDE K ZÁJMU O KONKRETNÍ DÍLA,ČASEM STEJNĚ VYŠUMÍ. DERNIÉRA SE NEKONÁ. TAK SI OBRAZY LEHCE OKOUKANÉ S LEHCE POŠKOZENÝMI RÁMY ZABALÍ, ODVEZE DOMŮ. NĚJAKÉ CHVÁLY SI VYSLECHL, LASKAVÝ KOMENTÁŘ VNOVINÁCH PŘEČETL, ZALOŽIL FOTODOKUMENTACI. - JE ČAS NA PRÁCI.